Jeden z hlavních bodů, který v roce 1989 vedl k nespokojenosti obyvatel a následné vlně odporu (úmyslně neuvádím slovo „revoluce“), byla svoboda slova, projevu a politického názoru. Desetiletí držení omezených možností tehdejších sdělovacích prostředků pod taktovkou tehdejší vládní strany mělo za následek, že existoval tzv. dvojí informační svět. Jeden veřejný, omílající stále dokola své mantry o budování socialismu a míru, tedy lepšího světa a ten druhý, tvořený informacemi sdílenými mezi lidmi po hospodách, na pracovištích, mezi známými a kamarády, bez kterých byl život v zemi, slabé na vybrané komodity, poněkud obtížnější.
Svoboda slova je tedy právem chápána jako právo nejvyšší svobody, hned po svobodě omezení pohybu, tedy fyzickým vězněním a mnohdy jsou lidé ochotni podstoupit i riziko vězení právě pro zachování svobody slova.
V současné době jsme svědky snah o potlačování svobody slova, projevu a politického názoru nejen u nás, ale ve většině vyspělých zemí, a to s poněkud bizarním odůvodněním, že je tak činěno pro ochranu demokracie. Pokud pomineme soukromé redakce a vydavatelství, kde je obsah médií přizpůsoben cílové skupině čtenářů či sledovatelů, zbývá se zaměřit na veřejnoprávní prostředky a sociální sítě.
Agenda současné veřejnoprávní televize a rozhlasu je
v očividném vleku progresivistů současného Západu a je zřejmé, že bez
politické změny financování systému anebo bez razantní změny
v rozhodovacích pravomocech obou subjektů, ještě dlouho zůstane při
starém.
Sociální sítě jsou dle dostupných informací pod stále větším tlakem světových
politických špiček a hrozby miliónových a miliardových sankcí za nevytváření
procenzurských opatření je nutí k razantním krokům jak v úpravách
stávajících technologií, tak k investicím do umělé inteligence, sledující
a upravující veřejně přístupný obsah.
Důsledky tohoto chování vnímáme snad všichni, kterým není tento stav lhostejný.
Mizející články, příspěvky, blokování účtů, mazání profilů, nahlašování obsahu
orgánům činným v trestním řízení…
Mohlo by se zdát, že tyto kroky povedou ke snížení obsahu informací a článků na kontroverzní témata, zejména světové migrace, jejím průběhu, pozadí, financování apod. stejně tak informace o stavu EU, její dvojí politické tváři, zprávy o klimatu a společenském dopadu opatření k jeho předstírané ochraně…
Výsledek je však přesně opačný a to takový, který se
současným samozvaným elitám jistě nelíbí. Prakticky každý týden přichází nové
informace o zakládaných necenzurovaných webech, přednášky na témata, jež jsou
v mainstreamu prakticky tabu se rozbíhají po celé zemi a lidé kteří ještě
donedávna byli skeptičtí k vývoji v naší zemi se znovu začínají
zajímat o nové informace. Občané jsou bezesporu lační po nových informacích,
kterých se jim z veřejného prostoru zjevně nedostává. Z Prahy se sice
zcela nesměle ozývá, že skupinky aktivistů navštíví venkov s informacemi,
jež vedou ve své agendě především veřejnoprávní média, ale tyto výkřiky
slýcháme od dob, kdy se jim politicky přestalo dařit a cítí se ohroženi ve
svých dlouholetých pozicích.
Je zcela evidentní, že proces ve společnosti již započal a bude dál pokračovat
buď progresí, pokud bude snaha o jeho násilné potlačení a nebo pozvolným
navyšováním a to případě, že samozvané
elity budou tento stav i nadále ignorovat.
Je mnoho důvodů předpokládat, že rok 2020 bude v tomto ohledu rokem, který povede k nárůstu národního uvědomění u širší vrstvy obyvatel České republiky a ke zvýšení povědomí o nutnosti činnosti občanských aktivit směrem k zachování svébytnosti České republiky.