„Mami, můžem si hrát na vojáky?“

Ministerstvo vnitra v současné době připravuje zákon, který by zahrnoval zákaz fungování a propagaci skupin lidí, které bychom mohli zařadit pod název „Domobrana.“
Některé skupiny mají toto slovo přímo v názvu, jiné sice ne, ale jejich činnost je obdobná. Cítí, že s koncem povinné vojenské služby přišla Česká republika o značnou část své vojenské připravenosti na případný vojenský konflikt a tak okolo sebe sdružují občany, kterým není tato situace lhostejná. Učí se zacházet se zbraněmi, probírají vojenskou taktiku, nezapomínají na důležité vojenské dějiny, pěstují lásku k vlasti. Uvědomují si, že v případě všeobecné mobilizace budou tisíce civilistů držet prvně v životě střelnou zbraň v ruce a že se bez jakýchkoliv znalostí stanou snadným terčem, byť malého ozbrojeného konfliktu, který nemusí být nutně válkou.
Za všechno toto, jsou trnem v oku lidem, kteří cíleně oslabují obrannou schopnost této země, lidem, kteří pracují v zájmu cizích mocností, lidem, kteří vyměnili své svědomí za svoji kariéru.
Připravovaný zákon má za úkol stíhat nejen spolky, ale i jednotlivce za propagaci takové činnosti, třeba na sociálních sítích a finančně je postihovat tak dlouho, dokud jej finančně nebo fyzicky nezlikvidují. Tento zákon je další ze série zákonů, kterým předchází ten o předsudečné nenávisti, jež umožňuje na základě špiclování, udávání a následném politickém konstruování vynášet soudy proti lidem, majícím vlastenectví jako svůj vzor.

Politici, kteří tento zákon připravují však míří a střílí vedle. Člověk, který je vychován v lásce k vlasti a je připraven na její obranu se zbraní v ruce, může být jen těžko zastrašen jakoukoliv finanční sankcí a nebo zákazem. Je nasnadě, že spolky změní svoji image, skutečné zbraně na chvilku vystřídají airsoftové napodobeniny, přesunou svoji činnost do ilegality a pojedou dál. Efekt však může být ještě větší – mnoho lidí pocítí, že takhle to být nemá a k této ilegální činnosti se prostě přidá. Každý tlak vždy vyvolá protitlak a pokud bude i nadále selhávat systém, týkající se obrany státu, občané svůj zájem upřou právě tímto směrem a nebylo by to rozhodně poprvé.

A tak, jak bude plynout čas a situace se vyostří můžeme se dočkat i následného rozhovoru:
„Mami, můžem si jít hrát na vojáky?“
„Blázníš? Co když Vás někdo uvidí a nahlásí, chceš si zkazit celý život…?“