Povolební komentář, aneb „co jsme si, to jsme si…“

Předvolební boj do EP se proměnil v povolební štěkot jednotlivých subjektů a v médiích i na sociálních sítích se jednotliví aktéři předhání v tom, kdo komu ubral hlasy, kdo vyhrál, ale spíš hlavně prohrál a kdo za to může.

Zcela tradičně se předvolební odhady rozličných věšteckých společností, což je skutečně bezva byznys, rozcházejí s realitou, ale na to už si český volič zvykl a tak nějak s tím počítá. Na co bychom však neměli zapomínat a co média přešla tak nějak se samozřejmostí, je průběh samotného předvolebního boje a účast malých politických subjektů.
Stalo se takovým folklórem v České kotlině, že pokud se progresivistickým skupinám nedaří, volají po ohrožení demokracie a svobody. V současných dnech, vedle tradičních pátečních ulejváren středoškoláků za větší zimu, plní náměstí skupina lidí, která tvrdí, že je u nás ohrožena demokracie a svoboda a požadují demisi premiéra a vlády. Jedním ze znaků demokracie a svobody jsou svobodné volby a jedny máme úspěšně za sebou. Žijeme v zemi, kde nemusíme volební místnosti nechávat střežit ozbrojenými složkami, jako jinde v Evropě, jsme v zemi, kde mohou kandidovat i úplně malé a vznikající politické uskupení bez jakékoliv snahy o jejich zákaz, jsme v zemi, kde snad největším předvolebním skandálem byl podnapilý poslanec, kterého dva jiní občané narazili na parapet, a on si je s úsměvem vyfotil. Je tedy zřejmé, že ohrožení demokracie a svobody je pouze tajným přáním těch, kteří postrkují organizátory zmíněných demonstrací k ještě údernějším činům.

Ale vraťme se k volbám a těm, o kterých se moc nemluví ani nepíše, protože si prostě své PR nezaplatili v žádné věštecké agentuře. Jsou to strany a hnutí, které skončily na chvostu volebních výsledků s desetinami a setinami voličských hlasů, vyjádřeno v procentech. Na tyto subjekty se nyní obrací jednotlivci i skupiny s tím, že díky jim, nedostal jejich kandidát v silné straně víc hlasů. Přátelé, takhle to nefunguje. Jsem si zcela jistý, že tito lidé, tyto malé subjekty, si dokázaly přivést své voliče a své známé k volbám právě jen proto, že kandidovali oni sami. Mnozí se rozhodovali pár měsíců před volbami, jiní na tom pracovali mnohem déle, ale byla to jejich práce a jejich čas a úsilí a cokoliv jim vyčítat je v rozporu s demokratickými principy, jež právě v případě voleb naše společnost hájí. Bez jejich účasti by byly volební výsledky na obou stranách stejné, jen by prostě k volbám přišlo méně lidí. Já osobně jsem zastáncem malých stran a uskupení, je to pro mne politický dorost a také je to místo, kde se potkávají obyčejní lidé s politikou a politiky a je to místo, odkud lze čerpat potřeby a požadavky běžných občanů a právě proto, že velké strany jsou od svých voličů zcela odtržené a jak si můžeme všimnout z vyjádření svých lídrů, i zcela mimo realitu.

Pokud někdo čekal, že výsledek voleb nějak zásadně ovlivní a ze dne na den změní politickou formaci u nás anebo v Evropě, pak musí být z výsledků zklamán. Tak jak se pomalu a plíživě měnila Evropa do dnešní podoby, stejně tak a mnohem hůře půjdou prosazovat změny k návratu tradiční politiky, tradičního pojetí států a národů a respektování jejich svrchovanosti. Rozlučme se s představou, že nám někdo něco dá zadarmo, tak jak nám to po dlouhá léta slibovali socialisté v celé Evropě, že to co se jim podařilo změnit a prosadit jen tak sami od sebe pustí z ruky a že se toho vzdají.
 Nic z toho se nestane a je před námi ještě velmi dlouhá cesta s nejasným výsledkem, ale nadějí, že se to podaří.

Luděk Haškovec, Strana národní svobody